Automobilová krize

Poslední dobou se mluví o krizi a krizi automobilového průmyslu. Ta krize tu ale je již minimálně deset let.

Jak jinak se dá nazvat stav, kdy jsou automobily vecpány na každý plácek ve městech, kdy se vytváří kolony na ulicích, kdy jsou přeplněny autobazary. Kdy lidé dojíždí do práce i více jak 100 km?

Evropa je zatím na tom z hlediska automobilek lépe. Její auta jsou méně žíznivá a cena za spotřebu PHM tedy nevyskočila tak viditelně jako za Velkou louží, kde vlastnit čtyřlitrový a větší motor je zcela běžné.

Z toho důvodu se dnes americké firmy potýkají s nezájmem o jejich benzínové mastodonty. I američané konečně pochopili, že živit takové auto není ekonomické a houfně hledají japonské vozy, které jezdí za polovinu.

Evropa na to jde od lesa. Francie se rozhodla. že zadotuje soukromé automobilky. Nedovedu si představit, že by někdo v krizi dotoval pekaře na růžku, ale asi má automobilka jiný vztah s vládou.

S tím souvisí i nekontrolovatelný růst automobilek. Neustálé rozšiřování výroby musí mít někde strop. Ten strop se objevil teď a je třeba spočítat kolik opravdu trh potřebuje ročně nových aut. Evropanů nepřibývá ale automobilů ano. Takže pláč nad tím, že nevydělají více je nemístný.

A konečně když se nyní začne řešit problém dopravy ve městech bude to nejvyšší čas nejen pro zaplněná města ale i pro jejich obyvatele.